ZÁKON O ZACHÁZENÍ 

S OBĚTÍ ZLOČINU

Panacejského Tribulátu

AUM AUMJEHOVA AUM

©

PANACEJSKÝ 

TRIBULÁTNÍ ZÁKON 

O ZACHÁZENÍ S OBĚTÍ ZLOČINU 

Nevinná oběť zločinu má vždy právo na jemnocitné zacházení od všech zúčastněných a má právo na jakýkoli emocionální projev, aby chránila svoje srdce, mysl a zdraví.

Nikdy oběť zločinu za její emocionální projevy nesrážíme 

a nevysvětlujeme jí, že by snad jednala nesprávně. 

Má absolutní právo na jakékoli sebevyjádření. 

JE SEVŘENÁ STRACHEM.

Léčí si tím srdce, aby netrpěla při vzpomínání na zločiny, ze kterých má strach a má strach, že jí nebude pomoženo, že by snad mohla něco ve své záchraně pokazit a zůstat na zločiny opět sama. 

Musíme oběť ujišťovat, že ji neopustíme až do úplného vítězství dobra nad zlem i v jejím případě.

Oběť zločinu absolutně respektujeme a nikdy ji násilím neodvážíme z místa, kde se cítí dobře a bezpečně.

Zlomenou oběť zločinem, která se neovládá správně a pláče a je hysterická či se hroutí, vždy vyslýcháme na místě, kde se cítí nejlépe, a dáváme jí pevnou mužskou náruč zachránce silného muže. Balíme jí do teplého a konejšíme ji s jejím svolením bez ohledu na její věk. 

Vystrašená oběť násilí má právo na pocit bezpečí v náručí zachránce. 

Na něj má právo opakovaně, kdykoli potřebuje.

Oběti brutálního násilí nebo dlouhodobého teroru na duši se vyslýchají vleže na matracích pod přikrývkou v náručí mužského zachránce. Jinak se nesvěřují a mají strach. 

Tyto oběti se nesmí opouštět a musí mít neustále mužského zachránce kolem sebe, který o oběť pečuje až do doby, než se případ vyřeší.

Potom se povolává rodina a přátelé, které oběť zločinu určí, a stanoví se služby po 24 hodinách u oběti, které jsou státem placené místo zaměstnání až do doby, kdy je oběť zločinu schopna soběstačnosti, tak, že je dostatečně sebeobslužná a nemá strach a plánuje si budoucnost, věří si, že sama život zvládne a uvádí, že nepotřebuje pomoc.

Je absolutně zakázáno ABSOLUTNÍM BOŽÍM ZÁKONEM oběti podávat látky, které by při výpovědi a během investigace oběti měnily vědomí směrem do horšího soustředění, ztrát bezprostřední i dlouhodobé paměti, do únavy a jiných pocitů, které by bránily vědomě pravdivé a co nejpřesnější výpovědi. 

Oběť se musí soustředit na svůj případ bez rozptylování, a proto se nejprve po jejím vysvobození z nejhoršího zla ptáme na její závazky a plnění, které je třeba přednostně řešit, aby někde nevznikala škoda, za kterou by pak oběť nesla následky, což by jí stresovalo a nemohla by se soustředit na výpověď. 

Všechny závazky řešíme tak, aby byly vyřešené a aby oběť zločinu měla pocit bezstarostné pohody a klidu.

Každá negativní emoce a pocit, které jsou projeveny během výpovědi, jsou nebezpečné pro srdce oběti. Oběť nijak nestresujeme žádnými dalšími požadavky než je soustředit se na výpověď. Pokud je oběť unavená, dáváme prostor pro odpočinek. Strach a stres vyčerpává rychle.

Oběti podáváme tekutiny, ideálně v podobě freshe. Dáváme pozor, aby nebyla hladová, mohl by jí kolísat krevní cukr a mohla by omdlít z nedostatku cukru a z vyčerpání negativními emocemi a pocity.

Oběť zločinu má právo se zlobit, má právo na emocionální výlev, má právo být hysterická, má právo být agresívní slovně i tělesným postojem i způsobem jednání na domnělé zločince na ní i k těm, kteří jí z jejího pohledu jako představitelé státní moci nebo moci rodové nepomáhají do pocitové nirvány, neboť ještě nedospěla k pocitovému vyrovnání a veškeré emocionální výlevy jí pomáhají přežít.

ABY SE OBĚŤ OSVOBODILA ZDRAVOTNĚ 

Z CITOVÉHO TRAUMATICKÉHO ŠOKU, MUSÍ DOJÍT NA VÝLEV VŠECH EMOCÍ, KTERÉ JÍ ZLOČIN ZPŮSOBUJE.

Pokud by nedošlo na emocionální uvolnění emocí oběti, je v riziku selhání, které vede do vyšší chybovosti, do vad její intuice a instinktů, které jí hrozí úrazy a do neschopnosti rozeznat další zločin v jejím životě, který oběť nedostatečně zachraňovaná dále přitahuje. V podstatě jí zaražením jejích emocí nepomáháme, anebo pomáháme pouze částečně. Mohla by dostat infarkt.

Oběť zločinu je poškozená a chová se vadně intuitivně a pokud je poškozená hodně, tak i instinktivně vadně.

Poškozený matrix oběti přitahuje další zločince, kteří cítí snadnou kořist.

Oběť vydává pocity, které jí způsobil zločin na ní, přičemž zločinem na ní může být i nedokonalé policejní či soudní investigování v jejím životním příběhu, které je pomalé nebo nerozumí jejímu stavu duše a ducha i těla.

Zločin se projevuje různými způsoby na prožívání osobnosti, které se zločin týká jako oběti. 

Oběť proto nehodnotíme, ale uvažujeme o tom, co říká. 

To, co říká, oběti způsobuje emoce, které bereme jako ochránci jejího blaha vážně.

Negativní či hysterické emoce lze správně překrýt pouze pomocí obětí podle jejích představ. Tím se oběť léčí.

DOKUD SE SITUACE OBĚTI NEZLEPŠUJE NAD URČITOU POCITOVOU MEZ, ABY JÍ OBĚŤ VNÍMALA JAKO SKUTEČNOST ZÁCHRANU, STÁLE MÁ POCIT, ŽE JE MUČENA A MÁ NA TENTO POCIT PRÁVO.

©